Zajímavosti, odkazy
Sport psích spřežení od A do Z
https://www.megaknihy.cz/psi/76150-sport-psich-sprezeni-od-a-do-z.html
Nové, rozšířené vydání knihy musherky Libuše Pečené, která byla u vzniku československého (tehdy) musherského sportu. Kolem psů se pohybovala celoživotně a to i profesně. Kniha uvádí ve stručné a konzistentní formě vše potřebné o sportu psích spřežení od jeho historie, přes výběr psů pro zápřah, vybavení pro tento sport, způsoby tréninku, chování a postup při tréninkových jízdách, až po účast na závodech. Přináší též nezbytné informace o typech a organizaci závodů, závodních řádech, technice jízdy, krmení, napájení a ustájení psů, jejich zdravotním stavu a kondici. Kniha je určena všem zájemcům o sport psích spřežení, chovatelům psů a milovníkům nových a netradičních zimních sportů.
Jak vidí naše lapiny finská posuzovatelka
U téhle dámy Maki vyhrála svou kategorii, dostala V1, ale ne vítěze třídy "protože panička neumí předvádět psa. Ale jinak její názor je pro český chov lapin dost oceněním.
https://www.ecanis.cz/clanky/ceske-lapinkoiry-pohledem-finske-rozhodci_2784.html#google_vignette
Veterináři zpřísňují vývoz psů. Povinné očkování, čipy a pasy
- 16. červen 2014
- Kategorie: Myslivost
- Státní veterinární správa upřesnila podmínky vývozu koček, psů a fretek do zahraničí, a posvítila si tak na nelegální chovatele, uvádí server tyden.cz
Aby se zamezilo černému obchodu se zvířaty a prodeji zvířat ve špatném stavu, kontroloři veterinární správy obdrželi instrukce, jak při odbavování zvířat postupovat. Štěně na vývoz musí mít čip, vystavený petpas, potvrzení od původního chovatele, klinické vyšetření a veterinární osvědčení.
Veterináři v dopise, který má redakce on-line deníku TÝDEN.CZ k dispozici, dostali od Ústřední veterinární správy pokyny zpřísňující podmínky vývozu štěňat, koťat a mláďat fretek.
Každé mládě před exportem do členských zemí EU musí být označené nezaměnitelným čipem. Je to první opatření, které zvíře musí podstoupit před všemi dalšími. Povinné je očkování proti vzteklině, pokud bylo provedeno před očipováním, pro vývoz se považuje za neplatné.
Povinný pas
Každé zvíře má svůj "cestovní doklad" neboli petpas vydaný oprávněným veterinářem, který obsahuje jméno a adresu chovatele (ne obchodníka), popis zvířete (jméno, plemeno, pohlaví, datum narození, typ srsti, kromě fotografie musí být popis přeložen i do angličtiny), číslo čipu, potvrzení o očkování proti vzteklině starší 21 dní. Povinné je i klinické vyšetření staré maximálně 24 hodin, že zvíře je zdravé a schopné přepravy, a veterinární osvědčení podle evropské směrnice č. 92/65/EHS.
Pokud byl petpas vydán více než sedm dní před odesláním zásilky, musí být zkontrolován v databázi v den odbavení zásilky. Jinak musí být kontrola provedena do sedmi dnů od odbavení. Jestliže v evidenci není, hrozí veterináři, který pet pasy vystavil, že přijde o oprávnění pasy vydávat.
Je-li zvíře určeno na německý trh nebo přes německé území bude k novému majiteli cestovat, nesmí být mladší než tři měsíce. Státní veterinární správa veterinářům po jednání s německou stranou ukládá, aby mladší zvířata proto neodbavovali.
Celkem patnáct členských států EU včetně Německa zakazuje převoz psů a koček do tří měsíců úplně (Velká Británie, Irsko, Malta, Itálie, Kypr, Polsko, Francie, Španělsko, Švédsko, Lucembursko, Slovinsko, Portugalsko, Dánsko, Slovensko). V dalších členských státech mohou být převážena mláďata ve věku mezi 8. týdnem a třemi měsíci, musí být označena také mikročipem a mít petpas se všemi náležitostmi. Ve specifických případech nemusí mít ještě očkování proti vzteklině, pokud například nepřišla do styku s volně žijícími zvířaty.
Přísná Belgie
Belgie navíc požaduje pro obchodování se psy a kočkami speciální prohlášení od příslušného úřadu, který potvrzuje, že zvířata pocházejí z řádného chovatelského zařízení a splňují belgické požadavky. Belgická strana by měla uznávat potvrzení od českého veterináře, který vykonává v chovu zvířat léčebnou a preventivní činnost a který zároveň smí vydávat petpasy. Při odbavování zvířat do Belgie proto veterinární správa upozorňuje své inspektory, aby u obchodníků kontrolovali, zda mají toto prohlášení pro všechna zvířata.
Česko je bohužel v Evropě smutně známé velkomnožírnami psů, které "produkují" psy v děsivých podmínkách, a členské země si proto často stěžují, že zvířata jsou neočkovaná, ve špatném stavu a s neúplnou dokumentací. Kromě toho erár přichází kvůli neevidovaným štěňatům o peníze z daní. Veterinární správa se podle poctivých chovatelů k těmto stížnostem stavěla laxně. Nedávno odborníci (včetně zástupců veterinární správy) o tomto tématu diskutovali v Senátu na konferenci Stát a ochrana zvířat. Experti požadují, aby chov psů upravoval zákon, který by zároveň ošetřoval i přepravu zvířat v rámci EU. Úprava a zpřísnění požadavků na vývoz psů by mohly být první vlaštovkou ke zlepšení.
Nudíte se? Pořiďte si lapinu.
Více než třicet let jsem prožil vedle malamutů. S tím prvním, Adakem od Půlnočního slunce (chovná stanice stále funguje, jen se přeorientovala na bostonky), jsem dokonce v počátcích musherského sportu jezdil (velmi průměrně) závody. To bylo v době, kdy jsem se na trati potkával s Libuškou Pečenou, Zdeňkem Kolářem, Mácou Jančarem, Vaškem Němcem a dalšími průkopníky tohoto sportu.
Koncem ledna 2022 jsem musel potřetí udělat to rozhodnutí, které žádný pejskař nemá rád. Již v průběhu nemoci, jejíž prognoza byla jasně infaustní, jsme zvažovali co dál. Bylo nám jasné, že nechceme dlouho čekat. Při cestě Finskem jsme před lety narazili na termín lapinkoira. Obrátili jsme se na strejdu Googla, aby nám sdělil nějaké informace o plemeni. Byl jsem překvapený, že lapiny jsou u nás kolem deseti let a pořád jsou nepříliš známé.
Dozvěděli jsme se, že jde o staré pracovní plemeno, které Saami (Laponci) používají při práci se sobím stádem v tundře. Že je hodně vázané na člověka, dosud poměrně přírodní, neprošlechtěné. Vzpomněli jsme si, že jsme v jednom z finských muzeí narazili na zmínku, že Saami byli svými psy doprovázeni i do kostela. V každém skanzenu a muzeu, které jsme navštívili, měli vystaveny pulky. Saně člunkového tvaru, které ve speciálním postroji lapinky tahaly.
Informace byly, byly i adresy. Pojedeme se podívat někam, kde lapinkoiru již mají. Drzé čelo lepší poplužního dvora se říká. Tak jsme jednou stáli na dvoře venkovského stavení v Živoníně a Jíťa, tehdy ještě paní Bastlová, vypustila část jejich smečky. Bylo vymalováno, tohle je to pravé. Náhodou byla volná jedna fenka v Polském Těšíně a u nás se objevila Bamaco Bacara Maly Wieden. Prostě naše Maki.
Jelikož standard, povahu a další informace dnes umí poskytnout internet, obrátil jsem se na lidi, kteří s lapinkami již žijí, aby se podělili o své zkušenosti. Mimochodem, nevím proč, ale mám dojem, že se kolem lapin jsou aktivní spíš dámy. Alespoň na stránkách Lapinkoira .cz to tak vypadá.
V první řadě jsem se pochopitelně zajímal, jak se dostali k plemeni, které není u nás příliš známé.
Zuzka Bukvičková (ChS Wicca Mystery) měla poměrně jasno : " Já trpím na seveřany, měla jsem malamutku a fakt mne nebavilo platit slepice.Zdolala každej plot."
Simča Bašková (ChS Apuesto diabolo) má doma kromě manžela a dětí ještě australské ovčáky. Jak se stalo, že má tato dvě plemena? " My jsme věděli,že chceme fenu vhodnou na výstavy a do chovu. Ale hlavně geneticky zdravou, aktivní. Věděli jsme, že chceme přírodní, neprošlechtěné plemeno, které není prolezlé nemocemi, jako mnohá plemena šlechtěním oslabená. Při tom takové, aby její výchovu zvládl tehdy desetiletý syn. Australský ovčák není vhodný pro začátečníka a už vůbec pro dítě. No a pak jsme narazili na lapinkoiru a byla to láska na první pohled. Chov australanů jsme ukončili, dožívají u nás senioři."
Když si Iva a Zdenda Haunerovi odváželi naši Ailin od Divizen i těch jsem se pochopitelně ptal, jak se dostali k lapinkám. "Náhodou. Hledali jsme vhodné plemeno pro naši rodinu. Aby pes nebyl moc velký, aby s ním mohly bezpečně na procházku i děti. Aby nám nesežral ostatní zvířata, co máme doma, aby nehrozila agresivita. Chtěli jsme hlavně kámoše, aby to nebyl hyperaktivní blázen, jako umí být třeba borderka. Pak manžel prohlížel moji encyklopedii psů z roku 1993 a tam si všiml středního chlupáče, u nějž byly jako dvě základní charakteristiky uvedeny citlivost a inteligence. Bylo rozhodnuto."
Naše druhé štěně se chystá do města Gap ve Francouzských Alpách. Pochopitelně mne zajímalo, proč si majitelé psího hotelu vybrali severské plemeno.Gaël Girod mi odpověděl "Lapinkoiru jsme si vybrali, protože máme rádi stavbu severských psů.Ovšem temperament malamutů a huskyů nám nevyhovoval (útěkáři, lovci).Pak jsme jednou potkali lapinkoiru a propadli jsme jejímu kouzlu.Veselý temperament tohoto robustního medvídka, kamarádství k jiným psům, schopnost být temperamentní ale i klidný. Bude-li se mu to líbit, zkusím caniscros případně padleboard." Nedalo mi, abych se Gaëla nezeptal, jak jsou lapiny rozšířené ve Francii. "Pokud vím, je ve Francii na třicet chovných stanic s roční produkcí kolem osmi set štěňat."
Dobře, cesty k plemeni jsou všelijaké. Jaké ale mají chovatelé či chovatelky zkušenosti s plemenem lapinkoira? Většina oslovených bydlí na vsi nebo v malém městě. Zuzka potvrdila mou krátkou zkušenost.
" Holky jsou seveřanky, mají nás jako svou smečku - ideální k tenkrát malýmu dítěti i akčním puberťákům. Hlásí cizího člověka (velice poctivě), ale jak vejde host na dvorek, jsou s ním jedna ruka." No dobře, seveřáci obecně jsou k lidem přívětiví, ale co jiní psi. To posoudila Simča. "S jinými psy?"Zajímavá otázka. Ve smečce jsou bezproblémové. Dobře, když s nimi cvičí hormony (hárání, březost) zabručí, ale jinak si hrají snad s každým plemenem. Jsou nekonfliktní ke každému psovi. S našimi psy můžeme chodit i ve městě na volno a nehrozí konflikt s cizím psem. Jako maminky, babičky, tety jsou perfektní a vychovávají i cizí štěňata. Jen na lapiních srazech s některými na sebe brumlají." Zuzčina slova potvrzuje Martin Šimůnek, majitel našeho štěněte Awana: " Hele chodíme na štěňěcí lekce chrastavské školy Dopey. Awan si hraje se všemi, ale vysloveně miluje kolie." (Jen to dořekl, Awan se přiběhl pomuckat a mezi řečí mi počůral boty.)
Petra Iljuchina má lapinku vedle několika dětí. Tak mne zajímalo, zda potvrdí Zuzčinu zkušenost, že se lapina hodí k dětem. "Štěně vyrůstalo s miminem a musím říct, že dobrý. Bez problémů se naučila respektovat - dítě může kolem chodit s jídlem, neukradne. Neskáče. Dodržujeme oboustranná pravidla, aby se pes cejtil bezpečný a důvěřoval. Starší děti venčí a začínali cca v 9 letech."
Gaël zmínil, že výhledově chce s Anayokou sportovat. Protože Petra dělá s lapinou dogtrecking a caniscross, musel jsem se zeptat, jak se k psímu sportu dostala. Vybírala si plemeno s tím účelem? "Seveřana jsem si pořídila náhodou, chtěla jsem rodinného psa, co je veselej a neagresivní. Já běhala a trochu lyžovala celej život. Na svýho NO jsem kdysi šila postroj podle časopisu. Takže k tomuhle byl jen kousek. Když pes v pubertě ztratil mozek a začal tahat, tak stačí jedna Helena a trochu hecu." A jak tomu tedy přišla ona Helena, takto Helena Vidovičová, nejtvrdší sportovkyně mezi lapinkáři? "Canicross jsem vůbec neznala a náhodou jsem na něj někde na internetu narazila, když byl Tonks zrovna v pubertě. Miloval běh, ale nechodil mi dost dobře na přivolání a nešlo ho pouštět. Tak jsem usoudila, že canicross je ideální řešení, nakoupila jsem vybavení a vyběhla se psem. Toho to tak bavilo, že jsme u toho zůstali a další lapiny jsem si pořizovala se záměrem dělat tažné sporty i s nimi." Ovšem Helenino sportovní zanícení není bez potíží. Tonks na základě ne zcela známé diagnozy na jedno oko oslepl úplně, na druhém má jen malé zbytky zraku. Tak mne zajímal sport se psím paralympionikem. "Tonks se v terénu pohybuje překvapivě dobře. Za dobrých světelných podmínek může ještě využívat vnímání světla/stínu na levém oku, ale i když je šero, orientuje se dost dobře. Je na mě velmi navázaný a v minulosti se naučil na mě v mnoha situacích spoléhat, tak toho teď využívám. Nacvičili jsme řadu navigačních a signalizačních povelů, takže mu můžu hodně napovídat, kudy poběží a co bude mít pod nohama. Určitě běží o trošku opatrněji, než když viděl, ale na moji navigaci se spoléhá a nejeví známky strachu ani nepohody."
Ke sportu směřuje i Ivana. Shodou okolností se zná s Petrou, Nějaký čas se pohybovaly v komunitě kolem alternativní mateřské školky. "Doufáme, že nás Ailin rozhýbe, určitě zkusíme canicrossing a trochu se bojím, že k Vánocům dostanu koloběžku. Spíše to ale bude jen tak pro radost z pohybu a společné aktivity, než že bychom plánovali účastnit se závodů apod."
Co víc říkat? Snad parafrázovat strýce Pepina z Hrabalových Postřižin. Nudíte se? Pořiďte si lapinkoiru