O plemeni

Lapinkoira je staré plemeno. Patří do širší rodiny severských špicovitých psů. Saami (Laponci) podobné psy užívali dávno, i když oficiálně se o lapinkoiře mluví od 17. století. Jde o pracovní plemeno užívané dodnes při práci se sobími stády v laponské tundře na severu Evropy, zhruba od ruského Murmanska přes Finsko, Švédsko po Norsko. Mezi předky lapinkoiry patří nejspíše kromě ovčáckých psů karelský medvědí a islandský pes. Protože se chovatelé na severu Evropy nedokázali sjednotit, jsou tři národní standardy s nepatrnými odlišnostmi.

Lapinkoira je pracovní plemeno, které vychází s lidmi i se zvířaty. Saami(Laponci) psy tohoto typu užívali při práci se soby po mnoho staletí. Protože psi obíhali stáda o velkém počtu jedinců, hlásili štěkotem svou polohu. Proto jsou lapinky hlasitější v projevech, než mlčenliví tahouni malamuti.

Jsou to psi zvyklí na lidi, rodinu považují za svou smečku, kterou milují. Vychází bezvadně i s dětmi. Říká se, že na severu doprovázeli své pány i do kostela.

Lapinky jsou nekonfliktní, na vycházce se rády seznamují s jinými psy ale i s jejich pány. Jsou to psi vnímaví a temperamentní, kteří milují akci. Proto vyžadují poměrně dost aktivity ať fyzické nebo mentální. Sporty jako agility, frisbee ale i dogtrecking jsou jejich velkou zálibou stejně jako nosework či řešení různých hlavolamů.

Při práci se soby měly lapinkoiry upozornit na potenciální nebezpečí. Budou tedy hlásit každého, kdo jde kolem plotu, ať je to člověk či zvíře, hlasitým štěkotem. Ovšem pokud dotyčný člověk vstoupí na pozemek, obratem z nebezpečí je kamarád, kterého je třeba vítat. Takže klasický hlídač z lapiny nebude. Zato toulavé kočky ze zahrady požene.