O nás

Oba jsme vyrůstali se psy. Shodou okolností jsme oba měli zkušenosti s fenkou foxteriéra. Já se o Iris zmiňuji v povídání o životě s lapinkou. My jsme kromě foxlice měli ještě erdél teriéra, kterého tamtéž zmiňuji.

Takže jsme s nedovedli představit, že budeme bez psa. Chtěli jsme nějaké menší plemeno, protože jsme měli dva synky. Jenže se to nějak schrulo a více než třicet let jsme žili s malamuty. Já dokonce prodělal musherskou epizodu a vlastně seveřáci způsobili, že jsem přestal jezdit a věnovali jsme se práci při obnově skautingu.

Když táhl Cloudymu desátý rok, akademicky jsme uvažovali, co bude, až nebude. Přeci jen jsme se limitně přiblížili seniorskému věku. Cloudy ale onemocněl a já jsem si jen potvrdil, že zvedat čtyřicet pět kilo malamuta, který do auta už prostě nevyskočí, dávám těžko.

Protože jsme absolvovali cestu Finskem až na sever k Inarijärvi, zaregistrovali jsme plemeno Finnis lapdog neboli Sumenlapinkoira. Když se blížil Cloudyho konec, vyhledali jsme si informace o tomto plemeni a narazili na jméno lidí, kteří se o lapinkoiry u nás dost zasloužili. Pak jsme Bastlovy navštívili a když jsme viděli jejich smečku, byli jsme ztraceni.

Aktuálně máme jednu fenku. Čekáme první vrh naší stanice od Divizen a plánujeme si nechat dcerku od Maki.